Předlohu filmu Nekonečný příběh napsal německý autor Michael Ende. Pojednává o chlapci Bastiánovi, který ukradne v antikvariátu knihu, s níž se poté schová na půdě školy. Při jejím čtení postupně zjišťuje, že to není obyčejná kniha a že se sám stává součástí příběhu.
Souběžně s tím se odehrává příběh zelenokožce Átreje, který je vyslán Dětskou císařovnou najít lék na její nemoc a zachránit tak i celou říši Fantázie, která se propadá v nicotu. Obojí spolu totiž souvisí, a pokud je nemocná císařovna, je nemocná i Fantázie.
Film byl velmi úspěšný, a pokud bych ho měla hodnotit jako samostatné dílo, pak by byl na mém žebříčku velmi vysoko. Avšak jako adaptace poněkud pokulhává, a to dokonce tak, že sám Ende si nepřál být s ním spojován a uveden v titulcích.
Prvním problémem je to, že zfilmovali pouze polovinu knihy. Celá kniha je tak obsáhlá, že by to vydalo na dva filmy, ovšem tím změnili celé poselství příběhu. Některé postavy zcela vynechali. Mezi nimi je například Ygramul, bytost tvořená spoustou malých broučků, avšak s jednou myslí. Právě díky ní se Átrej a šťastný drak (nikoliv rychlodrah, i když nevím, zda toto nebyla jen chyba překladu do češtiny) Falco seznámí. Ygramul totiž chytla Falca do své sítě, a chlapec potřebuje rychlé jezdecké zvíře, které by mu pomohlo najít lék pro císařovnu. Jeho kůň Artax nedávno zahynul v Močálech smrti, scéna o to víc děsivá, že v knize spolu všichni tvorové umí mluvit
Ve filmu Átreje zavede cesta do chrámu k Sandonoriku, které vypadá jako dvě obrovské zářící modré sfingy. V knize jde o Jižní Orákulum, kde je věštkyní Uyulála. K cestě za ní je třeba překonat tři brány. Ani sám skřítek Engyvuk (jeho filmová a knižní podoba se prakticky neliší) neví, jak projít ani první branou. Tu tvoří dvě sfingy. Jejich pohled vysílá všechny hádanky světa, a koho zasáhne, strne na místě, dokud je všechny nevyřeší, nebo nezemře. Avšak u některých lidí sfingy výjimku udělají a zavřou oči. Nikdo neví, jak dané lidi vybírají. On branou projde, přičemž ztratí schopnost bát se.
Druhou branou je Brána kouzelného zrcadla. Ta se od filmu příliš neliší. I zde náš hrdina uvidí Bastiena a nechápe, proč někteří lidé s hrůzou utekli. Při průchodu bránou však ztratí veškeré vzpomínky.
Třetí bránu tvoří obyčejné dveře, bez kliky či klíčové dírky. Jsou z fantázijského selenu, který reaguje na úmysl, ovšem přesně opačně. Čím více se někdo snaží dostat dovnitř, tím pevněji jsou zavřené. Átrej, který ztratil vzpomínky, a tedy i cíl své cesty, se o otevření dveří ani nesnaží. Právě díky tomu však bránou může projít.
Jižní orákulum je zahrada lemovaná vysokými sloupy. Uyulála není vysoká sfinga, je to bytost tvořená jen zvukem. Prozradí mu, že lék pro císařovnu může přinést jen dítě z lidského světa. Ona sama odchází do Nicoty. Átrej, kterému se vzpomínky vrátí, se vydává spolu s Falcem na cestu za lidským dítětem.
A zde prakticky končí filmový Nekonečný příběh. Ten však v knize pokračuje dál. Jak? To zjistíte, když si přečtete knihu.