Bylo by jistě krásné žít ve světě, kde by lidé byli k sobě laskaví, empatičtí a brali na sebe navzájem ohledy. Všichni jsme se narodili do lidského společenství a sám nechce být nikdo. Jsme uzpůsobeni k tomu, abychom spolu žili, stýkali se a komunikovali.
Samota je zlá a trýznivá, proto by každý měl být ohleduplný ke své rodině, ke svým partnerům, přátelům, ale i k sousedům a kolegům. Skutečnost je bohužel úplně jiná a neukazuje zrovna na lidskou morálku a charakter. Lidé jsou k sobě bezohlední na silnicích, v obchodech a škodí si navzájem v každodenním životě.
Ti, kdo svojí necitelností poškozují druhé, jsou zcela jistě i kuřáci.
Kuřáci zabíjí
O škodlivosti kouření a nikotinu už toho bylo napsáno mnoho. Stále se to však bere tak, že závislost na tabáku je vlastně nemoc (a za nemoc přece nikdo nemůže), a proto ji nelze postihovat. A to ani přesto, že je velmi nebezpečná pro ty, kteří za nic nemohou. Nekuřáci, vystaveni pasivnímu kouření, totiž podstupují stejným dílem riziko onemocnění vážnými chorobami.
Úplně nejhorší je, že tomuto riziku vystavují i rodiče svoje vlastní děti a prarodiče svoje vnoučata.
Peníze důležitější než zdraví
Člověk, který chce žít v čistém a nezapáchajícím prostředí, si musí klást otázku, z jakého důvodu neexistují žádné zákony, postihující tak závažný projev lidské bezohlednosti. Je to tím, že nestačí zakázat kouřit v restauracích a hospodách. Ať už se v tomto směru udělá jakýkoliv zákon, většina kuřáků stejně se svým zlozvykem nepřestane. Cigareta je totiž především droga a odnaučit se kouřit pro většinu lidí tvrdý oříšek, který nelze rozlousknout, i když by třeba chtěli. Naučit všechny kuřáky ohleduplnosti také nelze, protože záleží vždy na povaze každého člověka.
Kouření poškozuje všechny. Dokud však peníze za prodej cigaret budou mít v naší společnosti větší hodnotu než zdraví, řešení existovat nebude.